Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 

Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

více »

Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

více »

Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

více »

Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

více »

Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

více »

Slíva

Básník a středoškolský učitel. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na Poděbradově ulici. Působil...

více »

Brno

Jan Skácel

1922  –  1989

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host do domu, Rovností, Divadlem Na provázku). Poslední období svého života bydlel na Kotlářské 35a. Debutoval v roce 1957 a od té doby vydal několik básnických sbírek, z nichž nejznámější jsou Smuténka (1965), Dávné proso (1981). Psal i básně pro děti a je autorem osobitých prozaických miniatur (výbor Jedenáctý bílý kůň, 1964). Za svého šéfredaktorství v l. 1963–1969 pozvedl Host do domu na jeden z nejlepších dobových kulturních časopisů. Hojně překládán, zhudebňován i inscenován.

Více o autorovi najdete zde a zde



Báseň a místo



Zahradnictví tety Marie

(Bohumíru Matalovi)

A někdy divukrásně pršívá
déšť padá na Brno a stromy blízko cest
jako když kdysi teta Marie
kropila z konve saláty a chřest

Záhony dávno srovnal buldozer
a dávno stojí panelový dům
tam kde dařilo se modrým kedlubnám
a jako dětství sladkým angreštům

Ze zahrady zbyl večer na nebi
obláček růžový jak černochovy dlaně
a strašně se nám stýská po růžích
slyšíme i to pošeptané

A teta Marie už dávno není
(co všechno voda za ta léta vzala)
občas však v Brně divukrásně prší
jako by teta šeřík zalévala

 


Skácel, Jan: Odlévání do ztraceného vosku, Brno: Blok 1984, s. 53.



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám