Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 

číst více »

Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

číst více »

Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

číst více »

Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

číst více »

Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

číst více »

Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

číst více »

Slíva

Básník a středoškolský učitel. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na Poděbradově ulici. Působil...

číst více »

Brno

Jiří Wolker

1900  –  1924

Básník, dramatik, autor básnických próz. Do Brna dojížděl za svými přáteli z Literární skupiny (Čestmír Jeřábek, Lev Blatný aj.), která se scházela v kavárně Bellevue na rohu Joštovy ulice a dnešního Moravského náměstí. Nejen (přátelský) rozchod s těmito tvůrci, ale i rozchod se světem bohatého měšťanstva zachycuje jedna z nejznámějších Wolkerových básní „Tvář za sklem“, situovaná do této kavárny a zařazená později do sbírky Těžká hodina (1922).

Autor a místa jeho básní

Joštova 2


Báseň a místo



Tvář za sklem

Kavárna Bellevue je říše
stavěná z hudby, tepla a plyše,
z oken má vysoké, průhledné hranice,
které ji dělí od zmrzlé ulice.

Dnes jako jindy páni si za stoly sedli,
důstojní páni a vznešené dámy
ústa si probodli úsměvy, kravaty drahokamy
a v teple, hudbě a v plyši 
noviny na oči posadili si,

aby přes tyto brejle z papíru viděli,
že svět je veselý, protože sami jsou veselí
v kavárně Bellevue.

Když tu tak seděli teple a ctihodně
s rukama vyžehlenýma,
tu stalo se, stalo, – ne zcela náhodně, –
že na okna sklenného tenounkou hranici
přitisk tvář člověk, který stál v ulici,
výrostek zpola a zpola muž,
s pohledem ostrým a chladným jak nůž
prořízl okno a vbod se v tu nádheru,
v číše a valčík, v zrcadla pro milenky,
v břicha a teplo, fraky a peněženky,
a zůstal v nich trčeti čepelí,
i když ty oči dvě zmizely.

Tenkrát se stoly staly
náhrobky mramorovými,
pohřbení šťastlivci se usmívali
mrtvolně mezi nimi,
sklepníci v šatech smutečních
z šedého kouře věnce nosili,
před okny žila ulice, bída a sníh,
za okny civěly mohyly
v kavárně Bellevue.

Wolker, Jiří: Těžká hodina [1922], in: Dílo Jiříhom Wolkera, ed. A. M. Píša, Vyškov: F. Obzina, 1928, s. 91–92



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám