Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 

číst více »

Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

číst více »

Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

číst více »

Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

číst více »

Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

číst více »

Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

číst více »

Slíva

Básník a středoškolský učitel. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na Poděbradově ulici. Působil...

číst více »

Brno

Jan Zahradníček

1905  –  1960

Básník, překladatel, publicista a esejista, čelný představitel křesťanské spirituální poezie. Narodil se v Mastníku u Třebíče, po maturitě na třebíčském gymnáziu odešel studovat na filozofickou fakultu do Prahy, kde zakotvil a brzy se zařadil mezi umělecky nejvýraznější básníky své generace. Do Brna se odstěhoval v roce 1945, do roku 1948 zde řídil obnovenou (a pak opět zakázanou) revui pro křesťanskou kulturu Akord. Na základě vykonstruovaného procesu s katolickými intelektuály byl v letech 1951-1960 vězněn. Zemřel nedlouho po propuštění na následky fyzického i duševního strádání (během věznění tragicky zemřely dvě z jeho tří dětí). Krátce před svým zatčením dokončil vrcholnou básnickou skladbu Znamení moci (vyd. 1969), apokalyptickou vizi zápasu lidstva o spásu v totalitním světě bez Boha. Brněnské reálie jsou zde přetaveny do nadčasového symbolu „města dvou vrchů, vrchu s kasematami a vrchu s katedrálou“, představujících odvěký duchovní boj, jenž spolu vedou Kristus,  „muž s očima dítěte“, a „ten pán Nikdo“. Z doby jeho věznění na brněnském Cejlu pochází též báseň Bratislavská ulice, zařazená později do sbírky veršů z vězení Dům Strach (vyd. 1981).

Více o autorovi najdete zde a zde.

Autor a místa jeho básní

Bratislavská / Příční (věznice) Brno


Báseň a místo



Bratislavská ulice

Hledíš oknem a spatřit nemůžeš,
jen posloucháš
zvučný hlas ulice,
kterou nevidíš a která jak pozouny sluneční v sluch ti zní,
jak od východu na západ pospíchá
mezi dvěma řadami domů dlouhá jak svět.

A její chodci oběma směry jdou.
Ti jedni majíce v zádech noc odvěkou
a druzí slunce zas.

Světlo a stín střídají se patrně na té ulici,
kterou nevidíš, jak hodinu za hodinou v svých chodcích mění se.
Ubírají se na východ, ubírají se na západ
a před tvým oknem se potkávají. Jen hlasy slyšíš,
jen kroky, jež nepřetržitě tepou zem
na tom zvukovém pásu
dnů žalářních.

Valí se do práce. Valí se z práce. Pochodují.
Spěchají po nákupech. Na procházku. Nemocné navštívit.
Vozy jedou a koně slyšíš, jako by venkov blízko byl.
A zase ticho - kohouti, zvony, vzdálených stromů šum.
A ty sluchem slepce rozeznáváš v těch krocích všech
chůzi ženy, jež dítě nese
v náručí nebo pod srdcem,
jako by nesla světlo, jako by nesla chléb
tolikerým nebezpečím té ulice mezi pólem a rovníkem,
zatímco země klouže mezi hvědami nahoře a hvězdami dole
a tato chvíle
prochází různými ulicemi, různými městy
planety kroužící.

A lidé jdou, zastavují se. Jdou, hovoří zmateně.
Až k protinožcům je slyšet,
jak ženské se smějí. A tobě do pláče je.
Ninive napadá tě, Kartágo, Hirošima,
neboť sám poznals, jak závratně platí se
krok chybný či slovo zbytečné.

A teď stojíš v své cele a starost máš
o ten svět venku, o tu ulici jedinečnou
mezi hvězdami na východě a hvězdami na západě.
Nezpívají tam píseň Hospodinovu. Karabáč slyšíš,
tak otroci pospíchají, tak otroci mlčí.
Neznají ticho dědiců země této. Spíš strach,
spíš strach lomcuje jimi. Slyšíš to v jejich slovech,
jak jdou, jak jdou, jak do pochodu si zpívají,
jak urputně vydupávají z útrob země
nové ulice, nové otroky, nové hrůzy.

Slyšíš zem naříkat.
Očekávala jemnější dotek.
A ty se modlíš o více radosti, více ticha
a žaláře dokořán.


Zahradníček, Jan: Dům Strach [1981]. In: Knihy básní, eds. Jitka Bednářová a Mojmír Trávníček, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2001, s. 613-614.



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám