Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 

číst více »

Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

číst více »

Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

číst více »

Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

číst více »

Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

číst více »

Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

číst více »

Slíva

Básník a středoškolský učitel. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na Poděbradově ulici. Působil...

číst více »

Brno

Karel Kapoun

1902  –  1963

Básník, autor veršů pro děti. Pocházel z Dubňan u Hodonína, v Brně vystudoval abiturientský kurz pro vzdělání učitelů. Trvale zde žil od roku 1945, krátce vedl literární oddělení brněnského rozhlasu. Ve své poezii autor často nacházel východisko z úzkosti ze světa v úniku do milostných vztahů, verše pro děti se vyznačují vtipností a nápaditostí. Brněnské reálie, spojené s osvobozením města v roce 1945, najdeme např. ve sbírce Velké objetí (1956). V souboru Spí moře v české slze (1962) pak brněnské motivy prolíná s milostnou tematikou.

Více informací o autorovi najdete zde a zde.

 



Báseň a místo



Světnice Leoše Janáčka

Já jsem ho ještě vídával,
v Lužánkách krmil kosy,
drobeček za trilek,
nikdy ne zadarmo.
A notě vpíchl křidélko nebo dvě,
a už měl holoubka,
holoubku, k milé leť
a pozdravuj ji ode mne.
Však smutný sedával,
když vítr, stoletý důchodce,
zametal sváté lupení
jak popsané noty.
Viděl jsem, jak pláče.
Kdo vzbudí kapku vody
třeba jen v oku,
ten vzbudí celý oceán.

A tu je jeho světnička.
Tu jsem neviděl nikdy.
Však když udeřil do kláves,
jistě se stěny světnice
rozestoupily ve čtyři strany světa
a on už nebyl zazděn a sám.
Večer zaťal do tmy měsíc,
sekyrku Janošíka.
A udělal pomlku,
ne, on nikdy neskončil.
Pomlka, to je polibek ticha,
tak líbají se přes věky
velicí hudebníci,
snad čelem o čelo
jak želvy krunýři,
a potom vytrubují
slavnost nesmrtelnosti.
Co může básník?
On jenom naslouchá.


Kapoun, Karel: Spí moře v české slze. Praha: Mladá fronta 1962, s. 18-19.



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám