Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 

číst více »

Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

číst více »

Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

číst více »

Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

číst více »

Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

číst více »

Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

číst více »

Slíva

Básník a středoškolský učitel. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na Poděbradově ulici. Působil...

číst více »

Brno

Stanislav Kovanda

1878  –  1954

Prozaik a básník, povoláním učitel. Pocházel z Poličska, v Brně vystudoval gymnázium jako zpěvák-fundatista starobrněnského kláštera, po řadě učitelských štací se sem vrátil na penzi a strávil zde posledních patnáct let svého života. Těžiště jeho tvorby je v prózách s venkovskou a maloměstskou tematikou, v nečetných básnických sbírkách (např. Po desíti letech, 1907) se brněnské motivy nevyskytují. Ojedinělou výjimku, nezařazenou do knižní sbírky, představuje báseň Verše z Brna 28./1. 1904, otištěná v časopise Neděle a věnovaná Leoši Janáčkovi, v níž se autor melancholicky ohlíží za uplynulým mládím a jeho iluzemi.

Autor a místa jeho básní

Mendlovo náměstí


Báseň a místo



Verše z Brna 28./1. 1904

(Mistru Leoši Janáčkovi)

I.

Po starých ulicích bloudím,
pomalu sebe soudím.

Minulost všude se krčí,
z blátivé dlažby vytrýská,
v přízemních oknech se krčí,
z vikýře na mne zapíská,

průvanem z chodby mne hladí,
dívčím se smíchem zařehce, -
tak znovu prožívat mládí
věru se člověku zanechce.

A přece musím - a bloudím,
pomalu sebe soudím.

II.

Pod lipami na klášterním náměstí
prochodil jsem chvíle.
Podvečery staroměstské siesty
bývaly mně milé.

Z jedné strany kostel, z druhé kolotoč,
nad sebou šum listí,
bývalo mně velmi blaze, nevím proč,
těžko v duši čísti.

Na sebe snad že jsem trochu zapomněl
a sny vlastenecké,
či snad že jsem Pána Boha blízko měl
i radosti světské.

III.

Něco jsem nechal tu, něco si odnes.
Ty, město, dovedeš člověka zchudit
o sílu, horoucnost - cítím to podnes.
Spi, město, klidně však. Nechci tě budit.

Máš nová náměstí a nové školy,
na vavřín uléháš zemdlenou hlavou.
Mám s tebou útrpnost (nelítost bolí),
i s tvojí strakatou stavební slávou.


Kovanda, St.: Verše z Brna 28./1. 1904. Neděle I, 1904, seš. 6, s. 73.



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám