Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 

číst více »

Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

číst více »

Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

číst více »

Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

číst více »

Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

číst více »

Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

číst více »

Slíva

Básník a středoškolský učitel. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na Poděbradově ulici. Působil...

číst více »

Brno

Bohuslav Balbín

1621  –  1688

Historik, literární historik, básník a dramatik, pedagog, hagiograf. Pocházel z východních Čech, v patnácti letech nastoupil jako novic do brněnské jezuitské koleje a po řadě let se sem načas vrátil i jako učitel. Než započal s tvorbou svého životního díla, Miscellanea historica regni bohemiae (Rozmanitosti z historie Království českého, 1679-1687), napsal ve druhé polovině 50. let 17. století několik pojednání o historii mariánských poutních míst. K nim patří též latinský spis Diva Turzaniensis seu Historia originis et miraculorum magnae Dei Matris Mariae (Tuřanská Madona, neboli Historie původu a zázraků veliké Matky Boha i lidí Marie, 1658), věnovaná tuřanskému kostelu Zvěstování Panny Marie, oblíbeného poutního místa Brněnska. Jeho součástí jsou i oslavné básně věnované Panně Marii, jejímu kostelu i blízkému Ráječku, jež napsali anonymní básníci, patrně Balbínovi spolubratři.



Báseň a místo



O půvabném místě u Tuřan...

Blahoslavené Panně

Kdo se vydá na cestu z Brna, nedaleko od Tebe, Panno,
Bude mu projít oním lesem s rajským jménem.
Pole mu nastavují svou nejpůvabnější tvář
A otevírají se louky jakoby nebeského vzhledu.
Běda mi, nemám slov a umlkám, dosud tak výmluvný,
Vždyť tolik půvabů má jedno jediné místo.
Jaké to místo! Stezka tak dobře známá našim krokům
Vede nás z Brna do svého náručí.
Dosud na nás pamatuješ? Nezapomínej, prosíme,
Neboť i my stále na Tebe vzpomínáme.
Stále vzpomínáme, jak často jsme ve tvém stínu
Chodili do domu Tuřanské Panny.
Vzpomínáme stále na ten les, pravím!
A pročpak jen na les? Jakápak je tam vinice?
Jen řeky scházejí, Rajské údolí,
Které by Tě v počtu čtyř zavlažovaly a těšily.
V ostatním bych přísahal, že jsi skutečně rájem,
Který nám - běda! - odňali prarodiče.
Od brněnských hradeb zbývá jedna míle
K síním Tuřanské Panny.
Tak ať smýšlejí jiní; mně, když jsem šel přes ten lesík,
Sotva připadala cesta tak krátká.
Zde je místo pro Apollóna a pro Múzy,
Sem (dyby se jim znelíbil Parnas) by mohli odejít.
Na tomto místě vždy vane nejpříjemnější vánek
A svěží větřík vždy zamíří k tomuto místu.
Toto místo je jako vymalováno květy téměř po celý rok,
Stále nese dary nového jara.
Toto je místo pro nymfy a Sylvana - napůl kozí podoby;
Zde je božské místo rovné Arkádii.
Toto je Tvé místo, Faune, tobě, který si často leháš do trávy,
Připravilo ono zelené lůžko.
Ono je tvou nymfou, které říkáš Pomona
A která ti s úctou poskytne zralé plody.
Především však je Tvůj, Panno, Ty, Madono,
Máš zde své svrchované právo a vládu.
Ty na něj ze své hory shlížíš vladařskýma očima.
Před Tebou se sklání jako služebník na kolenou.
Je Tvůj a těší jej, že je Tvým, a aby Tvým mohl být,
O to tě sám prosí tichými gesty.
Vidíš, jak je vrtkavými jižními větry hnáno listí
A lehký vánek ohýbá koruny stromů.
Takto Tě také vzývá lid a sklání hlavu k Tvým prahům,
Tebe nazývá svou paní.
Když klesá únavou a kolísá ve větru,
Pozdvihni jej rychle, Panno, něžnou rukou.
Jakmile zavanou větry, opeřený národ všude kolem,
Jak jen může, zpívá Ti z plna hrdla Zdrávas.
Zpívá ti libozvučně nejrůznějšími hlasy
A všichni spolu soutěží, každý chce zvítězit.
Skřivan chválí Boha, že jej vyzdvihl na nebesa,
A když padne v Tuřanech, stále skřivan chválí Boha.
Což nemůže přestat? Rád by; ale raduje se,
Že mohl položit svůj život ve službě Marii.
Kolem tuřanské věže se houfují holubice,
Symboly Matky, která vládne bez úhony.
Toto je sídlo Madony, toto je nejkrásnější kraj,
Nikoli v Thesálii, nýbrž u Brna na předměstských polích leží.
Sama sedíš v neřádném oltáři uprostřed trnů,
Smutná již dlouho na nečistém místě.
Běda mi! Odpusť, Madono, jaké potěšení jsi měla,
Žes chtěla usednout na tak trnitý trůn?
Jestli to Ty necítíš, ucítí je chlapeček,
Který sedí ve Tvém náručí, Tvé lehoučké břímě.
Chybí Ti pravá ruka, vypadáš, jako bys žebrala,
A přece Tobě přísluší dávat dary a nám ubožákům o ně prosit.
Napadá Tě trouchnivění, škodí Ti velká staroba,
Zakrátko Tě čas rozmělní na prášek.
To bych řekl já; ale jinak to řekla Panna nemnoha slovy
(věz, že Panna nemusí říkat mnoho):
Že mi chybí pravice? Darovali jsme ji.
Snad někdo mou pravou rukou zbohatl.
Jestli ti to nestačí a jestli ti připadáme ochuzení,
Dej nám svou ruku a zaznamenej moje divy.
Dávat je však těžké, láska je věc vzájemná,
Připoj i paže; vyjdu naproti Tvému náručí.
Byla jsem chudá; scházela mi ruka, která by sepsala skutky.
Když je nyní kniha vydána, dostalo se mi pravice.
Připadám ti ztrouchnivělá a příliš pošpiněná sazemi,
Zestárlá dlouhým časem?
Vznešenost a láska docházejí chvály od dávných věků;
Což není starý náš rod, není stará naše láska?
Ve staré ztrouchnivělosti rozeznej záruku lásky,
V kouři a sazích bohatství starobylé vznešenosti.
A konečně až uvidíš, že je ze mě prach, pamatuj,
že ty, který dnes kveteš, můžeš zítra být prachem.
Tento klín pokrývají ohnivé jiskry mého srdce,
Láska jako oheň mě na popel spaluje.


Balbín, Bohuslav: Tuřanská Madona, neboli Historie původu a zázraků veliké Matky Boha i lidí Marie, jejíž blahoslavená socha, nalezená v trní blízko Brna, označená nebeským světlem, je velkými zástupy lidí uctívána, nyní poprvé důst. p. Bohuslavem Aloisem Balbínem z Tovaryšstva Ježíšova sepsaná léta 1658 s povolením představených [1658]. Přeložil Zdeněk Drštka. Brno: Facta medica 2010, s. 180-183.



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám