Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 

číst více »

Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

číst více »

Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

číst více »

Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

číst více »

Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

číst více »

Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

číst více »

Slíva

Básník a středoškolský učitel. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na Poděbradově ulici. Působil...

číst více »

Brno

Josef Kainar

1917  –  1971

Básník, hudebník i výtvarník. Rodák z Přerova, v Brně žil v l. 1945–1956, naposled na Gorkého ulici. Brnu věnoval několik svých básní, zdaleka největší obliby však dosáhla píseň „Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem“, k níž vytvořil melodii i text a věnoval ji svému příteli Gustavu Bromovi, který ji pak často uváděl se svým orchestrem (první notový záznam pochází z r. 1955). Od poloviny 90. l. 20. stol. se její melodie ozývá jako znělka na brněnském Hlavním nádraží.

Více o autorovi najdete zde a zde.

Autor a místa jeho básní

Hlavní nádraží Jakubské náměstí


Báseň a místo



Vlak s vězni

Stojí To za prvním skladištěm
Běžte se tam na To podívat
Já musím odtud Někam Pryč
To je jedno

Některé z nich prý už poznali
Zkuste to také Kdopak ví
Vždyť je pane patnáct stupňů mrazu
Dokud jsou poznat
Nebudou

Je pane dobrých patnáct stupňů zimy
Kolem nich všude železo a mráz
A oni ještě křičí po vodě
Pro ně je léto Smrti

Kulaté hlavy přes kraje nekrytých uhláků
V hlavách jsou oči V očích nic
Jen aby viděli s vagonu
Ti menší stoupají na něco
Na Něco
Mají tam zmrzlé:

Copak vy tady
Zato my
My slyšeli jsme ruské
Kanony

S dozorcem S posledním
Dá se trochu mluvit
Přes špásovnou ženskou
Za cigarety
Před chvilkou tu ubil pažbou pušky
Jednoho co začal řvát a zpívat

Zpíval že je z Ostravy z Ostravy
Zpíval že je doma
Pozdravte mi mé rodiče
Tam za nadjezdem
Rožák číslo dvacet

A copak vy tu
Ale my
Po nás jdou ruské
Kanony

On jediný byl při sobě a zpíval

Všichni mu začali nadávat
Ve čtyřech jazycích
Znělo to jako skřehot ptáků zimy
Neboť oni toho shora vidí příliš
Než aby se nestyděli krákat
Lidskou řečí

On jediný byl při sobě a zpíval

Teď leží leží u koupelny
Na druhém konci
Peronu
Nahý a tichý Stále stejný
Jen něco víčka
Zvedlo mu

Vlak začne ztěžka odjížděti
A on se dívá
Upřeně
Na mladé starce Staré děti
Nežli s ním couvnou
Ke stěně

Pak chňapající ruce z vozů
Chabnou a začnou
Mávati
Smrt vzbudila se při lomozu
A vraždí mrazem
Na trati         

A zas Co vy tam
Zato my
Po nás jdou ruské
Kanony

Kainar, Josef: „Vlak s vězni“. In: Nové mythy, Praha: B. Stýblo, s. 17–19,



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám