... aneb Spojení poezie  a zeměpisu. Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 

Ivan Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

více »

František Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

více »

Oldřich Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

více »

Jaroslav Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

více »

Jan Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

více »

Vít Slíva

Básník a středoškolský učitel. Rodák z Hradce nad Moravicí. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na...

více »

Brno

František Gellner

1881  –  1914

Básník, prozaik, malíř a karikaturista, prožil v Brně poslední tři roky svého nedlouhého života. Na pozvání šéfredaktora Lidových novin Arnošta Heinricha začal do tohoto listu přispívat nejdřív externě, zanedlouho jako člen redakce. Měl na starosti nedělní beletristickou přílohu Večery. Proslul svým dvěma sbírkami – Po nás ať přijde potopa (1901) a Radosti života 1903). V brněnském politickém a kulturním životě se rychle zorientoval; vytvořil řadu dobově aktuálních satirických básní a karikatur. Z tohoto období pochází také nedatovaná báseň „Poslední rytíř“.

Více o autorovi najdete zde.

Básník a místa jeho básní

Husovice Kraví hora


Báseň a místo



Lázně

Brno nyní sídlo je všech neplech
proto jsem při posledních teplech
vyšel po poledni do přírody
přes Husovice vždy podle vody

Teprve když jsem dospěl za Obřany,
rozhlédʼ jsem se ctnostně na vše strany,
v houštině jsem vysvlékl se v chvatu
z bot i prádla, napřed ovšem z šatů.

Z kapesníku jsem si zrobil plavky
a pak jsem si vlezl do Svitavky,
voda byla jako louh, vzduch jak v lázni,
a já hověl tělu v boží bázni.

Nerušené štěstí možné není.
Čtyři Němci šli tu vyzbrojení,
jak by chtěli aspoň Alpy slézat
nebo přepadávat ženy ze zad.

Skýtal jsem jim vzácnou podívanou –
snad z Berlína byli. Zkrátka stanou.
Já jsem také hleděl klidně na ně,
maje šaty na protější straně.

„Vís tos vosa?“ s břehu na mě křičí.
já řku: „Mokrá!“, neb lež se mi příčí.
Jako krocanům jim zrudly hlavy.
„Bemiše kultur“ z nich jeden praví.

Děl jsem: „Vyplňte mi přání malé,
umyjte se o sto metrů dále!“
Tu řvát na mě počala ta horda:
„Kenixmorda, morda, kenixmorda!“

Měl jsem ihned odpověď tu na rtech,
že jsem krále zabil leda v kartech,
sáhl jsem však do slovníku vedle:
 „Aljenburci, pruští špicli, Redle!“

Sám a nahý zmlkʼ jsem pro příčinu,
aby od slov nepřešlo se k činu,
za to Němcům pěnila se morda,
stále hulákali: „Kenixmorda!“

Aler konečně šli přece po svém.
Z toho příkladu si plný nos vem
naučení pro dceru i syna,
že vždy neštěstím je huba líná.

 


Gellner František: Básně. Spisy Františka Gellnera, díl I., ed. Jan V. Sedlák a Eduard Bass, Praha: Fr. Borový 1926, s. 402–403.



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám