Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 

Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

více »

Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

více »

Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

více »

Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

více »

Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

více »

Slíva

Básník a středoškolský učitel. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na Poděbradově ulici. Působil...

více »

Komín

Místo a jeho básníci


Martin Stöhr Josef Merhaut

Josef Merhaut

1863  –  1907

Prozaik, publicista a básník, organizátor českého kulturního života v Brně. Narodil se ve Zbirohu u Berouna, do Brna nastoupil jako novinář Moravské orlice roku 1885 a zůstal zde až do své předčasné smrti. Záhy se prosadil jako významný brněnský žurnalista (od roku 1891 šéfredaktor Moravské orlice), divadelní kritik a beletrista. Svými naturalistickými prózami objevil pro českou literaturu Brno a jeho národnostní a sociální zápasy (např. kniha povídek Černá pole /1896/, romány Andělská sonáta /1900/ a Vranov /1906/). V jeho Básních, vydaných posmrtně Miloslavem Hýskem (1908) a obsahujících milostnou a reflexivní lyriku i slavnostní básnické projevy k různým příležitostem, lze najít též konkrétní brněnské reálie. Obsahují např. odkaz na dnes již neidentifikovatelný strom na Kolišti (patrně v místě dnešního Janáčkova divadla), svědka jednoho z mnoha jeho milostných vzplanutí, či na kamenný mlýn na řece Svratce (v prostoru dnešní ulice Kamenomlýnské), ale i příležitostné básnické proslovy k otevření budov Vesny na dnešní Jaselské ulici.



Báseň a místo



Hody v Komíně

Na „hody“ odpůldne do vsi jsem šel
za obzor města, ven ze špíny zdí
pro barvy, pro vzduch, pro pokoj duši.
Tak tvrdě jasný byl říjnový den.

Čerstvo tak bylo, a v sluneční záři
přec chvěl se krajem vadnutí dech.
Padalo listí. Zelené, šedé,
červené, žluté třáslo se v slunci.

Při cestě u máje vřeštěla hudba,
křičela chasa, tančily dívky;
zástěrky jejich zelené, modré,
červené, žluté svítily v slunci.

Oči i sluch tu hody své měl:
veselí, výkřiky, hořící barvy.
Rozmarýn dali nám. Pentličky byly
červené, žluté, bílé a modré.

V barvách se válel mozek tak rád!
Utichly nervy, zčistil se zrak – –
Po cestě od města průvod se táh,
dlouhý a úzký, černý jak mrak.

To slepci z ústavu procházkou šli,
slepí a slepé na šňůře rudé.
Kol máje je vedli silnicí též:
muzika hrála a výskot byl v kole.

Jich tváře tvrdé bez jiskry světla,
i oči jejich zkalené bělmem
v tu stranu přece se točily řadou,
kde hudba hrála, svítily barvy.

Červené, žluté, bílé a modré
zástěrky, listí, rozmarýn, kraj
zalitý barvou od nebes k polím:
to všecko spalo bez záře v nich.

A jenom vůně, vadnutí v říjnu,
jenom to výskání, hudba a zpěv
na jejich nervy napjaté, choré
drnkaly píseň o lidských hodech – –

zavřel jsem oči, přimáčk je dlaní.
Tma byla náhle v zraku i v duši.
Zevšad se valily příšerné spousty
červené, žluté, šedé a modré.

Bez hranic, bez konce, bez výše, hloubky
chaos a chaos a chaos, chaos
červený, žlutý, šedý a modrý
jak skvrny a hory, jak moře a poušť!

A pohořím, skvrnami, mořem a pouští,
červení, žlutí, modří a šedí
jeden bod letěl, tečka jen černá
jak ve vzduchu pták, jak na moři člun.

V prostoru bez hranic tak letěl sám,
černý a prudký a sám a sám
třásl se, míhal, žíhal a tměl
v zavřených očích jak černý blesk.

A chaos rostl. Červeň i žluť,
modro i zeleň z očí už tekla
do mozku, do nervů, v maso i krev.
A ten bod chaosem vždy letěl dál.

To jak by výkřik letěl tou pouští
hnijících barev, neživých sluncem,
a ryl se v to mrtvo skal, moře, pouště
a skřípěl a modlil se, křičel a štkal:
Ó Bože Světla, ó Slunce, ó Bože!
ó Bože, ó Bože, ó Bože!


Merhaut, Josef: Básně, ed. Miloslav Hýsek, Praha: Jan Otto 1908, s. 23-25.



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám