Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 

Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

více »

Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

více »

Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

více »

Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

více »

Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

více »

Slíva

Básník a středoškolský učitel. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na Poděbradově ulici. Působil...

více »

Brno

R. Bojko

1877  –  1952

Vlastním jménem Alois Horák, pseudonym Bojko (v lidové řeči bázlivec) mínil ve významu bázně Boží. Básník a prozaik, občanským povoláním advokát. Pocházel z Kunštátska, v Brně studoval české gymnázium (1890-1898) a po vysokoškolských studiích v Praze zde strávil dva roky na praxi u zemského soudu (1903-1905). Z jeho poezie vzbudila největší ohlas prvotina v březinovském duchu Modlitby víry a lásky (1912), příznivě oceněná např. F. X. Šaldou. K předválečnému Brnu měl básník (jak bylo v té době mezi českou vlasteneckou inteligencí obvyklé) silně negativní vztah: ve sbírce O Boha, život a můj lid (1919) je vnímal jako symbol národnostního a sociálního útisku českého lidu na Moravě. Brněnské reálie najdeme stručně zmíněny i na začátku jeho lyrickoepické básnické povídky Zbytečný (1916-1917), odehrávající se v soudní síni na Cejlu.

Básník a místa jeho básní

Brno


Báseň a místo



Městu

Tam nad stokem proradné Svratky, Svitavy,
kde věčně se válí v modravé dálavy
kouř černý a hustý, dusivě štiplavý;
kde slunce se mdle jen, bezmocně potácí,
jak dusí se zoufale, z ran svých krvácí,
je moderní město. V něm hřmící továrny
a sladovny, bouřlivě hlučné slevárny
a přádelny černé, koksovny, plynárny
s tou řadou svých krvavě rudých komínů,
jež s výsměchem, hrozbou hledí v mou krajinu.

Tam bratři mí bledí, vyzáblí dělníci
rok za rokem hynou po stu, tisíci.
Tam sehnutí těžce plic kusy plivají
v prach zvířených ulic, do bláta, na chodník.

Tam nad stokem nevěrné Svratky, Svitavy,
as v středu mé sladké, úsměvné Moravy,
je netvor, je upír, černý drak stohlavý,
je vražedná, krve mé chtivá litice,
jež staletí celá, rok co rok ve svých zdích
jen rdousí a vraždí bratří mých tisíce,
by žila a tyla svévolně z krve jich.

Tam podomek, pánem zvábený domovník,
tam hospodský, maličký kupec, živnostník,
jak dcera jich starý kroj, řeč svou odhodí.
Tam rada se pro postup lehce odrodí.
Tam hynou mi ubledlé služky, dělnice
jak na mostě páchnoucí Svratky jepice,
tam všichni s tím městem na vždycky splývají.

Tam pokaždé na podzim z černé radnice
se agentů zástup vyhrne z ulice,
by chytal mé děti na zlaté udice.

Tam pokaždé bídný, podvodný integrál
nám tisíce tisíců z počtu odčítal.
Tam eskamotérsky za noc jen jedinou
se z většiny stanem bezmocnou menšinou.

Tam sraženi v řady jak dávní Spartani
u Thermopyl slavných, zbroceni, prokláni
se musíme marně, zoufale bít
o každé dítě své, pobočku tříd,
o zlekaný, zmatený, otuplý lid.

Tam ve vlastní zemi jsme bědní cizinci,
a vetřelci drzí, vyvrhel, zločinci,
jen otroci bohatých pánů a láj,
jen dobytek, opro nějž dobrá je stáj. - -

Tam v okolí Špilberku, v táhlém údolí,
hřbet opřený o hory, nohy u polí,
je obluda, hydra, jež lid můj napadla,
jež prostřela kolem hrozná svá chapadla,
je veliké město průmyslem bohaté
a pyšné a kruté, hnijící, proklaté.

Ó město, ty! Kolikrát vztek tvůj vylákal
z mých bledých úst zoufalý výkřik úžasu!
Ó, kolikrát zraněn tvou pýchou, tvrdostí,
jsem bezmocně lámal se ve své hrdosti,
a kolikrát zaúpěl, zalkal, zaplakal,
svým zoufalstvím zlomen a smrtelně bled!
Ó kolikrát vzdával se všech již nadějí,
a kolikrát podepřen novou nadějí
se k novému boji, těžkému zápasu
zas odvážně, na všechno odhodlán zved!

Ó město, ty! Pokavad chceš být vítězem,
nás k vozům svým poutat řinčícím řetězem,
a na prsa klekat, kopí své zbrocené
nám pomalu vrážet do hrudi zborcené?

Ó město, ty! Slyš, jak kolem kol po kraji
se veliké, zjitřené vlny zdvíhají,
jak bouří a hučí, se divoce vzpínají...!

Ó město, ty násilné, vzpupné! Přijde den,
kdy tobě se z tvrdého hrdla vyrve sten,
kdy rozpuknou zdi se, svalí a rozdrobí
a pány tvé, krve mé lačné, pohrobí
v svých sutinách na vždy! Ó město, přijde den...!


Bojko, R.: O Boha, život a můj lid, Přerov: Obzor 1919, s. 90-92.



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám