Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...
Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...
Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...
Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...
Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...
Básník a středoškolský učitel. Rodák z Hradce nad Moravicí. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na...
Benešova - Josefská (schody, které je spojují) Bezručova 7 Biskupské gymnázium Biskupský dvůr Björnsonův sad Bratislavská / Příční (věznice) Brněnská přehrada Brno Bystrc (sídliště)
Černá Pole Černovice (psychiatrická nemocnice) Červený kopec Česká Česká (Brichtova kavárna) Česká (hotel Avion) Česká (Stopkova Plzeňská pivnice)
Denisovy sady Divadlo na Veveří Divadlo Radost, Bratislavská 32 Divišova čtvrť Dobrovského 9 Dornych
Hády Hády (Zadní Hády, Šumbera) Hlavní nádraží Husovice Husovice (kostel) Husovice (Park Marie Restituty) Husovice, Svitavská Husovice, Svitavské nábřeží Husovice, Tomkovo náměstí
Jakubské náměstí Jakubské náměstí (kostel sv. Jakuba) Jánská Jaselská 7 Jaselská 9 Joštova Joštova 2 Juliánov Jundrov Jundrov, Na Piavě
Kamenný vrch Kamenomlýnská Kapucínská hrobka Kobližná Kohoutovice Kohoutovice (Hotel Myslivna) Kohoutovice, Libušino údolí Koliště Komárov Komárov, Ráječek Komín Komín, Hlavní (hostinec U Dvořáků) Kopečná Kotlářská 35a Kounicovy koleje Královo Pole Královo Pole (nádraží) Královo Pole, Milíčova 2 (restaurace U Hloušků) Královo Pole, Palackého třída 118 (vinárna U Sudu) Královo Pole, Poděbradova 46 Kraví hora Kraví hora (hvězdárna) Křenová Křenová 76 Křížová
Lesná Lesná (Čertova rokle) Lesná (kaple sv. Antonína) Lidická 23 (Hotel Slovan) Lužánky Lužánky (busta Josefa Merhauta)
Mahenova 8 Maloměřice Maloměřice (u splavu) Maloměřice-Obřany Masarykova (Jiráskova) čtvrť Medlánky Mendlovo náměstí Mendlovo náměstí (Bazilika Nanebevzetí Panny Marie) Měnínská brána Minoritská Mokrá Hora
Schodová Slovanské náměstí Smetanova 14 (Památník Leoše Janáčka) Soběšice Splávky Stará radnice Stará radnice (Brněnský drak) Staré Brno Staré Brno (pivovar) Staré Brno (vinárna U Královny Elišky) Starobrněnská Stránská skála Svitava Svratka
Rajmund Habřina František Halas Paul Harlacher Jiřina Hauková Norbert Holub Josef Horáček Petr Hrbáč
Josef Kainar Karel Kapoun Zeno Kaprál Jan Karník Paul Kirsch Martin Kolář Robert Konečný Stanislav Kovanda J. H. Krchovský Zdeněk Kriebel Karel Křepelka Petr Křička Vojtěch Kučera Ludvík Kundera
Martin Reiner Alena Riedlová Slepičková Věra Rosí Zdeněk Rotrekl Else Rüthel František Jaroslav Rypáček
1877 – 1952
Vlastním jménem Alois Horák, pseudonym Bojko (v lidové řeči bázlivec) mínil ve významu bázně Boží. Básník a prozaik, občanským povoláním advokát. Pocházel z Kunštátska, v Brně studoval české gymnázium (1890-1898) a po vysokoškolských studiích v Praze zde strávil dva roky na praxi u zemského soudu (1903-1905). Z jeho poezie vzbudila největší ohlas prvotina v březinovském duchu Modlitby víry a lásky (1912), příznivě oceněná např. F. X. Šaldou. K předválečnému Brnu měl básník (jak bylo v té době mezi českou vlasteneckou inteligencí obvyklé) silně negativní vztah: ve sbírce O Boha, život a můj lid (1919) je vnímal jako symbol národnostního a sociálního útisku českého lidu na Moravě. Brněnské reálie najdeme stručně zmíněny i na začátku jeho lyrickoepické básnické povídky Zbytečný (1916-1917), odehrávající se v soudní síni na Cejlu.
Tam nad stokem proradné Svratky, Svitavy,
kde věčně se válí v modravé dálavy
kouř černý a hustý, dusivě štiplavý;
kde slunce se mdle jen, bezmocně potácí,
jak dusí se zoufale, z ran svých krvácí,
je moderní město. V něm hřmící továrny
a sladovny, bouřlivě hlučné slevárny
a přádelny černé, koksovny, plynárny
s tou řadou svých krvavě rudých komínů,
jež s výsměchem, hrozbou hledí v mou krajinu.
Tam bratři mí bledí, vyzáblí dělníci
rok za rokem hynou po stu, tisíci.
Tam sehnutí těžce plic kusy plivají
v prach zvířených ulic, do bláta, na chodník.
Tam nad stokem nevěrné Svratky, Svitavy,
as v středu mé sladké, úsměvné Moravy,
je netvor, je upír, černý drak stohlavý,
je vražedná, krve mé chtivá litice,
jež staletí celá, rok co rok ve svých zdích
jen rdousí a vraždí bratří mých tisíce,
by žila a tyla svévolně z krve jich.
Tam podomek, pánem zvábený domovník,
tam hospodský, maličký kupec, živnostník,
jak dcera jich starý kroj, řeč svou odhodí.
Tam rada se pro postup lehce odrodí.
Tam hynou mi ubledlé služky, dělnice
jak na mostě páchnoucí Svratky jepice,
tam všichni s tím městem na vždycky splývají.
Tam pokaždé na podzim z černé radnice
se agentů zástup vyhrne z ulice,
by chytal mé děti na zlaté udice.
Tam pokaždé bídný, podvodný integrál
nám tisíce tisíců z počtu odčítal.
Tam eskamotérsky za noc jen jedinou
se z většiny stanem bezmocnou menšinou.
Tam sraženi v řady jak dávní Spartani
u Thermopyl slavných, zbroceni, prokláni
se musíme marně, zoufale bít
o každé dítě své, pobočku tříd,
o zlekaný, zmatený, otuplý lid.
Tam ve vlastní zemi jsme bědní cizinci,
a vetřelci drzí, vyvrhel, zločinci,
jen otroci bohatých pánů a láj,
jen dobytek, opro nějž dobrá je stáj. - -
Tam v okolí Špilberku, v táhlém údolí,
hřbet opřený o hory, nohy u polí,
je obluda, hydra, jež lid můj napadla,
jež prostřela kolem hrozná svá chapadla,
je veliké město průmyslem bohaté
a pyšné a kruté, hnijící, proklaté.
Ó město, ty! Kolikrát vztek tvůj vylákal
z mých bledých úst zoufalý výkřik úžasu!
Ó, kolikrát zraněn tvou pýchou, tvrdostí,
jsem bezmocně lámal se ve své hrdosti,
a kolikrát zaúpěl, zalkal, zaplakal,
svým zoufalstvím zlomen a smrtelně bled!
Ó kolikrát vzdával se všech již nadějí,
a kolikrát podepřen novou nadějí
se k novému boji, těžkému zápasu
zas odvážně, na všechno odhodlán zved!
Ó město, ty! Pokavad chceš být vítězem,
nás k vozům svým poutat řinčícím řetězem,
a na prsa klekat, kopí své zbrocené
nám pomalu vrážet do hrudi zborcené?
Ó město, ty! Slyš, jak kolem kol po kraji
se veliké, zjitřené vlny zdvíhají,
jak bouří a hučí, se divoce vzpínají...!
Ó město, ty násilné, vzpupné! Přijde den,
kdy tobě se z tvrdého hrdla vyrve sten,
kdy rozpuknou zdi se, svalí a rozdrobí
a pány tvé, krve mé lačné, pohrobí
v svých sutinách na vždy! Ó město, přijde den...!
Bojko, R.: O Boha, život a můj lid, Přerov: Obzor 1919, s. 90-92.