... aneb Spojení poezie  a zeměpisu. Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 


Ivan Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

více »

František Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

více »

Oldřich Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

více »

Jaroslav Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

více »

Jan Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

více »

Vít Slíva

Básník a středoškolský učitel. Rodák z Hradce nad Moravicí. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na...

více »

Juliánov

Oldřich Mikulášek

1910  –  1985

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská redakce Československého rozhlasu, časopis Host do domu ad.). Jednotlivým místům Brna věnoval desítky veršů. Básnicky debutoval v r. 1931 a od té doby opublikoval množství dalších sbírek, jež patří k páteři české poezie od 40. do 80. let, jako např. Ortely a milosti (1958). V r. 1964 vydal výbor veršů věnovaných Brnu (Zelený chrlič, 1964). Měl okruh vináren, které pravidelně obcházel – mezi nejoblíbenější patřila Bzenecká vinárna na Solniční.

Více o autorovi najdete zde a zde.



Báseň a místo



Juliánov

Vzít ji tak za hrdlo!
a držet.


Spíš mlčky jen
a celou délkou smyčce
vzít strunu na skřipci
jak se duše bere,
spíš smykem beze slov
a zvláště bez toho,
které se zadrhlo.

Vzít ji tak za hrdlo
a držet:
jak výšku, jako nekonečnost stepi,
jak šíj, po které běží
drobounká zima,
malé miserere:
v ten večer slepý,
růži zavřenou
v čas růže.

Však také byl tak málokterý
a jako zebra potmě - plot.
A temný, temný Juliánov,
a temná pleť a temná kůže,
kohokoliv
masa lot.

Vzít ji tak za hrdlo - 
a držet.

Ach, láhev nebo jinou láhev.
Ach, hrdlo nebo jiné hrdlo -
až k zvonu v hlavě, k téhle spěži,
bijící do stěn za stěnou.

Nejprve tu a potom onu
a vždycky k ústům nakloněnu
pil jsem ji, pil
tu lásku s nenávistí,
poněkud vranou
v téhle tmě.

Ó temný, temný Juliánov!
Jak je to lehké - oboje
(pochybovačně třese listím
strom, myslím, jilm),
i pít, i jísti,
klopýtnout o schod, o ten šerý
a ponořit se do hlubin,
otevřít skřely, zavřít je.

Byl večer - jako málokterý...

Tichý, že kočku slyšels přísti,
černou jak duši,
kterou bral
okamžik příští na nože.

                                               1944



Mikulášek, Oldřich: Zelený chrlič. Verše o Brně, Brno: Krajské nakladatelství v Brně  1964, s. 10-12. 



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám