... aneb Spojení poezie  a zeměpisu. Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 


Ivan Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

více »

František Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

více »

Oldřich Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

více »

Jaroslav Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

více »

Jan Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

více »

Vít Slíva

Básník a středoškolský učitel. Rodák z Hradce nad Moravicí. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na...

více »

Špilberk (park)

Místo a jeho básníci


Oldřich Mikulášek

Oldřich Mikulášek

1910  –  1985

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská redakce Československého rozhlasu, časopis Host do domu ad.). Jednotlivým místům Brna věnoval desítky veršů. Básnicky debutoval v r. 1931 a od té doby opublikoval množství dalších sbírek, jež patří k páteři české poezie od 40. do 80. let, jako např. Ortely a milosti (1958). V r. 1964 vydal výbor veršů věnovaných Brnu (Zelený chrlič, 1964). Měl okruh vináren, které pravidelně obcházel – mezi nejoblíbenější patřila Bzenecká vinárna na Solniční.

Více o autorovi najdete zde a zde.



Báseň a místo



Pokušení na Špilberku

Eduardu Milénovi

Varhany motorů
rozechvívaly loď,
na které plulo město.
Řekl jsem přítelkyni –
je skoro k podzimu,
vem tělo své a pojď,
než zazmítá se
kostra draka v drátech,
než ztaje s broskví jíní
a než potkáme cestou
blouznivý vítr a sad,
který po dukátech
listí hází mu.

Řekl jsem přítelkyni –
vem tělo své a pojď,
půjdeme na Špilberk.
Je skoro k podzimu,
báně se však ještě zelenají,
i když keře poodkvetlé spí tu,
a třpytný letoun slídí po blankytu,
kam připjal by svůj šperk.

Varhany motorů
rozechvívaly loď,
na které plulo město.
Na horní palubě
řekl jsem přítelkyni,
když objal jsem ji cestou,
cestičkou nahoru –
hleď, toto vše je tvé,
co zavřeš pod víčka:
i žluvy na dubě,
krok z pavlačí a síní,
i háje pro mrtvé,
jež v srdci pochovalas,
Koliště, Petrov, Radlas,
i malá sovička,
co houká po vlacích,
i dýmy, které plují.
Hleď, toto vše je tvé,
co zavřeš pod víčka
s klenoty očí svých
tak jako dech do etují.

I červeň tramvají
je tvá, i alej s hlohem,
křídla, jež mávají,
dávajíce nám sbohem,
odprýsklé návěstí
– fermeže, barvy, laky –
déšť, který šelestí,
déšť, který smývá šminku,
a na Zelném rynku
kašna i v noci vřící,
koberce létající,
utkané textiláky,
vinárna v Klášteře,
hospoda U rosničky,
kde jsi mi slíbila
věrnost i v nevěře
a kam se vracím vždycky,
když dlužím duši verš
a tělu sklenku vína.

Hleď, toto vše je tvé,
Zeď, která zapomíná
pod slídou z perleti,
pod větví popínavou,
že ty si vzpomeneš,
jak nahou, bez větve,
hřávalas ji svoji hlavou,
tonouc v mém objetí.

To město lásky tvé,
je tvé,
jak já a každý dům a sad.
A neboj se, že odletí
i s dýmy, které plují.

Zavři je pod víčka
s klenoty očí svých
tak jako do etují.

A nech si o něm zdát.



Mikulášek, Oldřich: Zelený chrlič. Verše o Brně, Brno: Krajské nakladatelství 1964, s. 47–52.



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám